Průzkumy ukazují, že dnes mnoho lidí nemá důvěru v politiku. Průzkumy však neříkají proč. Nezájem o politiku je častý zejména u mladých lidí, kteří pak logicky nejdou k volbám. Příčin může být mnoho.
Tou nejsamozřejmější je převaha jiných zájmů. Politiku prostě nepovažují za důležitou. Studují, cestují, poznávají svět, milují, pěstují své koníčky, baví se. Prostě žijí naplno. Politika je nezajímá. Nepřikládají jí význam.
Druhým důvodem může být pocit, že ačkoliv pokládají politiku za důležitou a svým způsobem zajímavou, jeden hlas v ní nic neznamená a člověk na ní nemůže stejně nic změnit.Konečně opravdu pádným důvodem může být i přesvědčení, že politika je tak jako tak špinavost, se kterou se slušný člověk nemá zahazovat.
S prvními dvěma důvody lze dobře polemizovat. Ten třetí, totiž znechucení jakoukoli politikou, nezmění pouhá argumentace. Je věcí postoje. Politika v demokracii je jenom taková, jací jsme my sami. A já si rozhodně nemyslím, že jsme všichni špinavci. Vraťme se ale k prvním dvěma důvodům.
Nezajímat se o politiku, znamená nezajímat se o polovinu všeho, co vznikne naší prací, nezajímat se o to, jak budeme žít. Politici rozhodují o tom, jaký díl ze všeho, co se v této zemi vyprodukuje, budou rozdělovat a k jakému účelu to použijí. Dnes je to skutečně celá polovina všeho našeho bohatství. Politici navrhují a schvalují zákony, které nás omezují v našich svobodách.
Tou nejsamozřejmější je převaha jiných zájmů. Politiku prostě nepovažují za důležitou. Studují, cestují, poznávají svět, milují, pěstují své koníčky, baví se. Prostě žijí naplno. Politika je nezajímá. Nepřikládají jí význam.
Druhým důvodem může být pocit, že ačkoliv pokládají politiku za důležitou a svým způsobem zajímavou, jeden hlas v ní nic neznamená a člověk na ní nemůže stejně nic změnit.Konečně opravdu pádným důvodem může být i přesvědčení, že politika je tak jako tak špinavost, se kterou se slušný člověk nemá zahazovat.
S prvními dvěma důvody lze dobře polemizovat. Ten třetí, totiž znechucení jakoukoli politikou, nezmění pouhá argumentace. Je věcí postoje. Politika v demokracii je jenom taková, jací jsme my sami. A já si rozhodně nemyslím, že jsme všichni špinavci. Vraťme se ale k prvním dvěma důvodům.
Nezajímat se o politiku, znamená nezajímat se o polovinu všeho, co vznikne naší prací, nezajímat se o to, jak budeme žít. Politici rozhodují o tom, jaký díl ze všeho, co se v této zemi vyprodukuje, budou rozdělovat a k jakému účelu to použijí. Dnes je to skutečně celá polovina všeho našeho bohatství. Politici navrhují a schvalují zákony, které nás omezují v našich svobodách.
Žádný zákon nám však nemůže dát nic víc, než to, co nám jiný sebral. Politici jsou odpovědní za to, zda budou dostatečně ochráněna naše práva, zda se vůbec dovoláme spravedlnosti a bohužel i za spoustu dalších důležitých věcí. Velmi přece záleží na tom, jak to dělají. Nezájem o politiku může pomalu a nenápadně přivodit novou totalitu, v níž sice nemusí jít hned o život, ale určitě o kus naší svobody. Svobody bezstarostně se bavit, cestovat a studovat. Jít dvakrát do roka k volbám a zamyslet se nad tím koho volit - za to přece náš život a naše svoboda stojí.
A pokud jde o jediný hlas, který nic neovlivní? O tom by mohl dlouze vykládat nejeden prezident, kancléř či starosta, který byl zvolen právě jen převahou jediného hlasu. Tak to v demokracii chodí. Je pravda, že mezi statisíci hlasů je jeden jediný pouhou setinou promile, ale stačí si představit, že úplně stejně jako já se rozhodují stovky a tisíce lidí. Statisticky tomu tak skutečně je. Člověk nikdy není sám. Stačí si představit, že ty tisíce lidí mně podobných budou volit stejně jako já, podle mě. Že moje rozhodnutí spustí lavinu tisíců dalších hlasů. To už za to stojí vydat se s takovou silou za sebou dvakrát do roka k volbám. Nejsme bezmocní. Bezmocní budeme tehdy, když to bezstarostně necháme na jiných.
A pokud jde o jediný hlas, který nic neovlivní? O tom by mohl dlouze vykládat nejeden prezident, kancléř či starosta, který byl zvolen právě jen převahou jediného hlasu. Tak to v demokracii chodí. Je pravda, že mezi statisíci hlasů je jeden jediný pouhou setinou promile, ale stačí si představit, že úplně stejně jako já se rozhodují stovky a tisíce lidí. Statisticky tomu tak skutečně je. Člověk nikdy není sám. Stačí si představit, že ty tisíce lidí mně podobných budou volit stejně jako já, podle mě. Že moje rozhodnutí spustí lavinu tisíců dalších hlasů. To už za to stojí vydat se s takovou silou za sebou dvakrát do roka k volbám. Nejsme bezmocní. Bezmocní budeme tehdy, když to bezstarostně necháme na jiných.